Ungdomshuset: Už bylo dost mýtů

Mýty, které se používají jako argumenty proti zřízení nového domu mládeže, musí ustat. To je závěr Pondělní schůze Ungdomshuset, která má k nejzapálenějším odpůrcům Ungdomhuset tento komentář:

My také bydlíme v severozápadní Kodani

Uklidněte se. Ungdomshuset fungoval 24 let na Jagtvej 69, aniž by se ceny nemovitostí propadly podlahou a aniž by se děti v přilehlých školkách topily v použitých stříkačkách. Nikdo před domem důchodce nemlátil a pouliční nepokoje nebyly na stálém seznamu našich aktivit.

Mýty, které se používají jako argumenty proti zřízení nového domu mládeže, musí ustat. Přejeme si mít jen dobré vztahy s našimi budoucími sousedy a jsme přesvědčeni o tom, že s velkou většinou z nich to bude možné. Pokud je ale někdo pevně rozhodnut věřit tomu, že aktivity Ungdomshuset se skládají z 80 procent zla a 20 procent psychopatie, pak bohužel nemůžeme nic dělat.

Zúčastnili jsme se řady schůzí občanů. Přejeme si dialog, musíme ale přiznat, že dialog nebyl na každém setkání možný.

Často jsme se setkali s tím, že je pro lidi daleko jednodušší dům mládeže ve čtvrti odmítnout než ho přijmout. Když ho odmítnou, tak zůstane vše při starém. Když ho podpoří, tak neví, co bude dál. Pokoušeli jsme všemi silami vysvětlit co Ungdomhuset vlastně je. Někteří nás vyslechli a někteří ne. Není příliš divné, že zrovna ti, kteří neměli čas naslouchat, se nejvíc bojí.

Chápeme, že si někdo může myslet, že celý proces hledání nového domu mládeže byl velice podivný. My si to myslíme také. To, že v jednu chvíli je názor občanů rozhodující a v příští chvíli je lhostejný, je naprosto nepochopitelné.

Zároveň musíme říci, že přístup některých lidí k celé diskusi byl mírně řečeno nepříjemný. V hnutí okolo Ungdomshuset jsme zvyklí nechat nejlepší argumenty zvítězit a společně najít kompromis. Na schůzích občanů, kterých jsme se v průběhu tohoto procesu zúčastnili, nejdřív padla rozhodnutí a pak se pro ně hledaly argumenty. Někteří lidé vedli místo dialogu válku.

Některým z nás, kteří se schůzí zúčastnili, lidé říkali: kdyby jen všichni z Ungdomshuset byli jako vy, tak by to vůbec nebyl problém. Nepleťte se. Někdo, kdo je oblečen do černého a hodil ve tmě kamenem v boji za něco, čemu věří, může být zítra ráno usmívající se pokladní ve vašem supermarketu. A pankáč, na kterého vrháte zlé pohledy, vůbec u nepokojů nemusel být přítomný.

My totiž taky bydlíme v severozápadní Kodani a je to taky naše čtvrť. Ve skutečnosti se nás sem víc a víc stěhuje z Nørrebro, protože ceny nemovitostí (navzdory 24 let dlouhé existenci Ungdomshuset) stouply natolik, že jen málo lidí má dnes na to, aby se mohli na Nørrebro usadit.

Zkrátka a dobře: my přinášíme do severozápadní Kodaně – nebo tam, kde nakonec dům mládeže bude – spoustu věcí. A nejsou to jenom dlažební kostky a pouliční barikády. Garantujeme vám, že dům, do kterého se nastěhujeme, nebude jen živým a zajímavým místem, bude take místem bezpečným. Dáváme jeden na druhého pozor a navzájem se respektujeme.

Někdy si myslíme, že ti, kteří jsou na schůzích nejvíc skeptiční, se ve skutečnosti bojí toho….že jejich děti budou do domu mládeže chodit – a zamilují si ho.

Pondělní schůze, 14. dubna 2008 – Ungdomshuset

Zdroj: Ungdomshuset