Nejlepší obranou je útok

Poslední týdny se na dánské politické scéně odehrává divadelní představení se zapleteným příběhem a zatím nejasným koncem. Komparsem se v něm nechtěně stává tisíce žen (a mnohem méně mužů), zaměstnaných v pečovatelském sektoru: zdravotní sestry, pečovatelky z domovů důchodců a učitelky ze školek a jeslí. Ty (a ti) plní ulice dánských měst a upozorňují na sebe identickými mávatky, praporky a hesly. Ošetřování nemocných a péče o nejmladší a nejstarší je na čas v rukou minimální pohotovostní čety a příbuzných – zaměstnanci stávkují.

Noviny přináší články o tom, jak někteří obyvatelé domovů důchodců spatřili své příbuzné poprvé za posledních dvacet let. I takové jsou následky obrovského a víceméně perfektně fungujícího veřejného sektoru.

Odbory se nedohodly se svazem dánských radnic na růstu platů. Nabídka zněla 13,9 procent, ale zaměstnanci požadují 15 procent. Jen pro srovnání – požadavek stávkujících učitelů ve Velké Británii jsou 4 procenta. Radnice by požadavek stávkujících mohly splnit pouze s dotací státu.

Pro Dánskou lidovou stranu je stávka naprostou katastrofou. Jako správní populisté sami ještě před nedávnem podporovali vysoké požadavky státních zaměstnanců a tím živili i jejich nerealistické naděje.

Ovšem situace se změnila. V době slibů Dánské lidové strany byla ještě dánská ekonomika evropským zázrakem. Nezaměstnanost je sice stále velice nízká – poslední statistika jí poslala na nevídaných 1,9 procent – ovšem bystrým pozorovatelům neuniknou varovné signály globální stagnace. Trh s nemovitostmi se začíná propadat neúnosnou rychlostí a ti, kteří si v době opojení z náhlého blahobytu vypůjčili vysoké částky na více plazmových televizí a kuchyňských linek se začínají obávat o svůj spánek.

Vláda Dánské lidové straně jasně naznačila, že slibovat stávkujícím víc, než může současná ekonomika unést, je nezodpovědné. Ovšem Dánská lidová strana se ráda chlubí tím, že své postoje nemění a kabáty nepřevléká a tím se sama postavila před nepříjemné dilema. Právě proto se chová tak, jako každý alespoň trochu rozumný rodič, který bojuje se vzteklým dítětem a odvede jeho pozornost od hlavního problému tím, že vymyslí jinou zajímavost, ve stylu: „podívej, tamhle letí motýlek“.

Oblíbená témata Dánské lidové strany jsou sice již hodně ohranou deskou, přesto je však strana tento týden znovu oprášila. A tak opět slyšíme slovo „obavy“. Občané, kteří jsou vždy nazývání pouze jako „Dánové“, mají obavy (a pokud je nemají, tak je s pomocí Dánské lidové strany brzy mít budou) o pořádek ve své zemi. A ten je ohrožen ze dvou stran – muslimskou menšinou a autonomní mládeží ze hnutí Ungdomshuset. Tamhle letí motýlek.

Obě skupiny nedávno dosáhly určitého „vítězství“ – svaz soudů rozhodl, že soudkyně smí mít na hlavě muslimský šátek a kodaňská radnice našla budovu pro Ungdomshuset. Soudy ani radnice nespadají pod přímé velení parlamentu – právě sem se však Dánská lidová strana snaží problematiku přenést.

Na muslimskou menšinu zaútočila strana propagační kampaní inzerátů, které zobrazují ženu, která je celá zahalená do muslimské burky a text: vraťte nám Dánsko. Kampaň je samozřejmě neuvěřitelným překrucováním skutečností: soudkyně smí mít pouze šátek a jejich obličej nesmí být zahalen, což Dánská lidová strana dobře ví.

Věta „vraťte nám Dánsko“ je poťouchlým nožem do zad hnutí Ungdomshuset. Skladbu „Vraťte mi Dánsko“, která vyhrála soutěž za nejlepší píseň roku 2007, napsala zpěvačka Natasja Saad, která tragicky zahynula na Jamaice v červnu loňského roku. Skladba je kritikou současného politického směru Dánska a Dánské lidové strany, normalizace Christiánie a vyklizení Ungdomshuset. Refrén písně je „vraťte mi Dánsko, vraťte mi Ungdomshuset“ a skladba je často slyšet při čtvrtečních demonstracích mládeže.

Natasja, jejíž otec je ze Sudánu, byla tmavé pleti a často kritizovala rasistickou politiku Dánska. Její agent a její dánská matka se ostře postavili proti zneužití písně Dánskou lidovou stranou. Předsedkyně strany Pia Kjærsgaardová odmítla souvislost mezi sloganen a písní Natasji, ale neodpustila si poznámku že „pokud by tomu tak bylo, tak by měli být pyšní, protože to skladbu ještě více pozvedne“.

Dánská lidová strana se samozřejmě nezastavila u šátku a u soudu – požaduje zákaz všech náboženských symbolů – včetně vousů na bradě - na všech veřejných místech. Že předsedkyně strany Pia Kjærsgaardová vystupuje v parlamentu s obrovským křížem na krku je zřejmě o něčem jiném.

Další taktikou v odvádění pozornosti občanů od nesplněných slibů stávkujícím je snaha přenést dům mládeže na scénu parlamentu. Posledním výplodem strany je návrh, podle kterého mají všechny čtvrti Kodaně o domu mládeže hlasovat a pokud žádná čtvrť nebude Ungdomshuset za souseda chtít, tak mládež prostě dům nedostane.

Dánská lidová strana se především snaží potěšit své vlastní voliče, pro které představuje muslimská menšina největší hrozbu. Nezapomíná však ani na to, že 85 procent voličů Dánské lidové strany odmítlo v nedávné anketě nový dům mládeže. Taktika je proto naprosto bezpečná a podle hesla „jak se ohřát a nespálit“.

A média jako obvykle skočila Dánské lidové straně na lep a místo toho, aby se zaměřila na nesplněné sliby státním a veřejným zaměstnancům, odvádí pozornost občanů plakáty s ženou v burce a ukradeným sloganem. V takovém prostředí bude propagační mašinérie Dánské lidové strany i nadále fungovat bez větších problémů.

 Verze pro tisk

 Pošlete článek přátelům